Ahojte všichni, dnes mám pro vás téma, které je sice známé plošně, ale jen málokdo zná jeho hlubší podstatu. A že tu podstatu je hodně co objevovat! Já jsem přeci jen typ člověka, co si rád hledá informace a pak vás, moji milí čtenáři a čtenářky, zasypávám zajímavostmi. Tak pojďme na to - co je to vlastně ta SZO, neboli Světová zdravotnická organizace? Tělo, které hlídá naše zdraví na celosvětové úrovni, ale během oběda si ho asi nejspíš nepředstavujeme. Mějte se mnou tedy trpělivost a připravte se na tahání za nitky téhle globální instituce.
A hned na začátek si řekněme zcela jasně, proč se tímto tématem vůbec zabývám. Víte, můj pes Max jednou tak postával u okna a najednou zničehonic začal štěkat na nějakého chudáka lékaře, co si to štrádoval pod okny naší usedlosti v Ústí nad Labem. A tak jsem si řekla, že když už měj pejsek rozpoznává lékaře, měla bych se trochu více zajímat o to, kdo se o jejich práci stará na nejvyšší úrovni. Ano, SZO má prsty v mnoha polévkách a naše zdraví je jednou z nich. Ale nejprve si trochu osvětlíme historii, jak se ta organizace utvářela, upevňovala a nakonec se stala tím, čím je dnes. A nedá mi to, nestihnu se otočit dvakrát a je z toho veselý příběh. Takže si připoutejte bezpečnostní pásy, letíme do historie.
Začneme jako každá pořádná teta z kavárny, která má v šálku kávy více cukru než kávy samotné - od začátku. Světová zdravotnická organizace vznikla 7. dubna 1948, a to není datum, které bych si zapamatovala jenom proto, že je to den zdraví - všechny ty historické události mají pro mě kouzlo narozeninového dortu s přehršlí svíček, které s nadšením sfoukávám jednu po druhé. SZO byla založena po druhé světové válce, protože svět byl v troskách a bylo potřeba nejenom stavět nové domy, ale také delta vinobraní, a hlavně se postarat o zdraví lidí, kteří válku přežili.
Při představě těch všech delegátů zcela jistě vážně zamýšlejících nad tím, jak vytvořit lepší zítra, si nedokážu pomoct, ale připadá mi to trochu jako velmi důležitá hra dospělých. Vznikla tak organizace, která se stala součástí OSN a začala okamžitě koordinovat mezinárodní zdravotní práci, protože zpustošený svět potřeboval způsob, jak sdílet poznatky a zdroje. A ačkoliv to vše mělo své kořeny v dobrých úmyslech, SZO se musela prokousat řadou výzev a komplikací. Tato historie nemá být suchým výčtem dat a událostí, takže vás nebudu zadusovat přílišnými podrobnostmi - při vzpomínce na školní hodiny dějepisu dostanu lehce vyrážku. Jen si pamatujte, že SZO má za sebou více než sedmdesátiletou misi ve jménu zdraví.
Tak, a nyní si vezmeme na paškál tu nejzábavnější část - jak to tam uvnitř SZO vypadá a jak vlastně brigáda v této mezinárodní kanceláři zdraví funguje. Můžete se tedy těšit na malý výlet do chodů organizace, která by mohla klidně být inspirací pro nějaký ten špionážní film. SZO je rozdělená na šest hlavních regionálních úřadů, přičemž každý kout světa má svého zástupce. Zaměstnanci z celého světa pracují na společném cíli - udržet nás fit a funkční. A když říkám zaměstnanci, představujte si botaniky, statistiky, doktory, sekretářky i lidi, co skvěle vaří kafe - potkáte zde všechny možné profesní barvy.
Nejvyšším orgánem SZO je Světové zdravotnické shromáždění, které zasedá jednou za rok a jedná o takových těch opravdu nerozkladných problémech. Dokážete si představit, jak delegáti z jednotlivých členských států, včetně České republiky, nakládají s takovou dávkou zodpovědnosti? Loučím se s taktikou tajemné stínové moci, ale jde to bez vážnosti a vážných obličejů. A to je dobře, protože práce SZO není o sezení za psacími stoly, ale o akci - o vakcinaci dětí ve Rwandě, boji proti tabáku v Turecku nebo o přípravě na další nevyzpytatelnou pandemii.
Přejděme k dennímu chlebu SZO, který, jak už název napovídá, není o pečení chleba, ale o daleko vážnějších věcech. SZO hraje klíčovou roli v mezinárodním zdravotnictví - od vytváření standardů a směrnic po spolupráci ve výzkumu a odpovědi na zdravotní krize. Je to trošku jako dohlížet na celý světový orchestr a věřte mi, ten nehrál vždycky vždy dokonale laděné melodie. Ale jak se zdá, SZO si poradí i v tom nejsilnějším fortissimu - vzpomeňte třeba na celosvětové ohlasy působení organizace během pandemie COVID-19.
SZO je za svoji odbornost a nezávislost považována za hlavní autoritu, a to je dobrý důvod, proč ji na mezinárodní scéně poslouchat. Nebo jak říká můj Max, když uslyší otvírání sáčku s pamlsky - je to prostě vedoucí balíčku. Práce s vládami, neziskovými organizacemi a dalšími partnery vede k tomu, že SZO může být užitečná třeba v zásobování očkovacích látek nebo ve zdokonalování zdravotnických systémů. A to se mi jako občance naší modré planety opravdu líbí. Nicméně nezapomínejme, že i nejzkušenější hráči mohou občas šlápnout vedle.
Pokud si myslíte, že SZO je jen o nudném sledování epidemií a vypisování zpráv, tak vás musím vyvést z omylu. Organizace má široký záběr programů a iniciativ, které zní stejně vzrušující jako děj posledního thrilleru, který jsem četla. Od kampaňí na očkování, přes programy výživy až po ochranu duševního zdraví, SZO dělá pestrý svět zdravotnictví ještě pestrějším. A jen ať si každý říká co chce, ale když generální ředitel spouští kampaň proti rezistenci na antibiotika, tak to má grády jako sledovat nejnovější epizodu oblíbeného seriálu.
Nezapomeňme zmínit také něco pro milovníky statistik – kdo jiný než SZO sleduje, vyhodnocuje a zveřejňuje data o zdravotních ukazatelích na světové úrovni. Svět bez těchto informací by byl o něco méně informovaný a o něco více chaotický. SZO tedy daní svým úsilím a měřítky, která nám zprostředkují jasné ukazatele zdravotního stavu planety. A jelikož máme v oblibě žít zdravě a dlouho, díky za ty čísla a grafy, SZO!
Jestli je něco, co bychom měli SZO pochválit, tak jsou to její úspěchy, které zlepšují kvalitu života na globální úrovni. A jako bych právě přečetla velkolepý seznam úspěchů - nemoc pravých neštovic byla zcela eradikována, úmrtnost na malárii se snížila a je zde i celá řada dalších pozitiv. Ačkoliv o tom s Maxem na procházkách nemluvíme, i on jistě ocení, že tetanus, který je vážnou hrozbou pro novorozence a jejich matky, je dnes díky práci SZO o hodně menší starostí.
Dalšími perličkami, které stojí za zmínku, je boj proti HIV/AIDS, tuberkulóze a dalším nakažlivým nemocem. SZO tu stojí jako pevný pilíř - a ačkoliv většinou pilíře nikdo nechválí, protože jsou samozřejmostí, dneska jim děkujeme! Už jenom proto, že si díky nim můžeme užívat výlety přírodou, aniž bychom se museli bát každého kýchnutí kolemjdoucího.
Ale růžové brýle si nechme na festivaly nebo na rande. Moje oblíbená SZO - protože přeci jen, každý seriál má i své záporáky - se potýká i s problémy. Byla kritizována za pomalou reakci na epidemii Ebola, za svou politiku kolem tabáku a alkoholu a někdy i politický vliv je kámen úrazu. Ano, organizace zastupující zdravotnictví celého světa nemůže mít vždy stabilní půdu pod nohama.
A problémů se držíme, jako můj Max kosti - pevně a neochotně ji pustit. Financování SZO je převážně dobrovolné a to může někdy přinést tu nešťastnou chvíli, kdy si říkáme: "Hmmm, no to je ale awkward situace." Přes některé komplikace se SZO snaží zůstat neúplatnou a nezávislou, což je v tom světovém politickém kolotoči
© 2024. Všechna práva vyhrazena.